Světy

Creativewriting

Writing

writing

Pořádám soutěž o nejdelší bio. Kdo rád píše a chce zkusit něco nového, může si dočasně protáhnout popis na svém profilu nebo tady upoutat na své již dříve vytvořené dlouhé bio. A kdo rád čte, může si počíst. Soutěž končí v neděli ve 23:59. Odměňujeme se navzájem formou udělení ocenění a navázání nových kontaktů. Hodnotíme především délku a zároveň čtivost a autentičnost. Hlásí se někdo soutěživý?

Soutěž o nejdelší bio

Kdo taky taky trpí na noční? 😂

Napsal jsem báseň. Takové vyznání. Napadlo mě to, když jsem poslouchal jednu píseň... Napsal jsem ji pro dívku, která si ji asi nepřečte... Tak snad se aspoň tady někomu bude líbit...

Vyznání

V každém z nás spí bestie a v každém z nás je anděl,
dva rozdílné světy, co se v jedné hrudi přou,
smysl je ten úzký most, co nad propastí stavěl
každý, kdo se odmítl stát pouhou němou hrou.

Máš v sobě tmu, co šeptá ti: „Jsi jenom prach a stíny,“
co s chutí sčítá pády, jizvy, každý starý hřích,
ale máš i oheň, co tě táhne z hloubky špíny,
ten, co tě nutí vykřiknout i v časech nejhorších.

Smysl není vyhrát boj a navždy ticho nastolit,
není to stav bez bolesti, kde už nic nebolí,
je to ta síla v každém ránu znovu se v sobě zrodit,
i když tě vlastní démoni zas ke dnu ukotví.

Jsme jako měsíc – jedna tvář je věčně skrytá v noci,
ta druhá hledá slunce, aby mohla jasně plát,
smysl je v té rovnováze, v téhle křehké moci,
přijmout svou vlastní temnotu a přesto milovat.

Když se tvůj vnitřní vesmír láme v tisíc ostrých střepů,
když cítíš, jak tě pod kůží zas pálí mráz a strach,
vzpomeň si, že i hvězdy vznikly z chaosu a tepu,
z výbuchů, co proměnily v život mrtvý prach.

Tak nehledej smysl venku, v cizích slovech, v cizím právu,
ty jsi ta noc i svítání, ty jsi ten věčný svár,
smysl je být sám sebou – nést svou vlastní hlavu,
a proměnit svůj život v ten nejvzácnější dar.

Život

potkal jsem dívku
a už po čtvrtém pivku
jsem se zamiloval

měla ve vlasech kytku
na tváři třpytku
jejímu šarmu jsem neodolal

noc plná smíchu
letmých dotyků
blížila se k ránu

z líbání v rohu
vyvinulo se pozvání domů
byl jsem učarován

patnáct piv v baru
zábava v páru
vybrala si svou daň

rychle na wécé
pak zpátky k dívce
šulín mi zapulzoval

ale pak...

nechtěla mi dát
páč když jsem byl srát
neumyl jsem si ruce

teď musím se ptát
proč kurvadrát
kvůli takový malichernosti
zlomila mi srdce...

Lovesong

Ahojky jsem tu nový 👋🤗

Jedna čtenářka mi udělala luxusní obálku na mou rozepsanou fantasy knížku, což vedlo ke změně názvu i anotace. Zkrátka rebranding. :D

Obálka na moji knížku

Seznamování

🙏

♥️ " Každý muž má jednu ženu, která pro něj zůstává důležitá navždy ... ♥️

Nemusí být první. Nemusí se stát jeho manželkou. Může zmizet z jeho života dlouho předtím, než se naučí být zralý a trpělivý ♥️. Ale zůstane v něm navždy. Jako pocit, ke kterému se bude v myšlenkách vracet znovu a znovu ... ♥️

♥️ Může žít dlouhý život, založit rodinu, vychovat děti. Může být úspěšný, cestovat, stárnout po boku jiné ženy. Ale někde uvnitř něj bude kout, který patří jen té jedné ... Té, se kterou to nebylo dokonalé, ale bylo to opravdové ♥️. Se kterou cítil, že žije ... Že dýchá zhluboka. Že je schopen něčeho většího ... ♥️

♥️ Mohlo to být složitý příběh. Se vzestupy, dramatem, chybami, hrdostí, slzami. Mohl odcházet, nechápat, selhávat. Ona nemohla odpouštět, klást ultimáta, požadovat to, na co tehdy nebyl připraven. Ale pokaždé, když byli spolu, z něj vyzařovalo něco silného ♥️. Ne to, co může vysvětlit, ale to, co prostě bylo. Mezi řádky ...
Mezi doteky ... 
Mezi nimi ... ♥️♥️

Potom se vše rozpadlo. Jak se to často stává. Odešel on. Nebo ona. Byly nové vztahy. Byly úsměvy. Bylo „v pořádku“. Ale někdy, zvlášť v noci nebo v osamocení, ho přepadlo to samé cítění. Ne stesk – ale stín toho, co kdysi uvnitř něj žilo a hřálo.

♥️ Muži o tom málokdy mluví ... ♥️

Nepotřebují sdílet svou zranitelnost. Předstírají, že zapomněli, že je vše pryč. Ale v nejtěžších chvílích – když bolí duše, když se zdá, že vše ztratilo smysl – vzpomene si na ni ♥️ ... Jak se smála. Jak mlčela, když se urazila. Jak držela jeho ruku. Jak se dívala do očí, jako by v něm viděla více, než on sám kdy v sobě viděl ... ♥️

✌️

Třicet.
A mrtvý sen se nehýbe.
Pověšený za oči
v kancelářské kleci.
Přátelé jsou dávno pryč.
Nebo mají kočárek.
A otázka „jak se máš?“
znamená „už taky umíráš?“
Každé ráno - smysl míň.
Jen úkoly. Čas. Ticho.
A někde hluboko
v prachu
umírá první já.
Smrt není okamžik.
Je pomalé zvykání si.
Že jsi.
Ale nikdo už to neví

Třicet

Pokec?

? jsem zvedav zeny

📝

Napíšu víc než ahoj jak, se máš? Možná se moc rozepíšu, ale pořád je to něco víc! Pak se setkám s napiš něco víc originálního a stejně to nějak nevychází?! 😂 Sakra co mám dělat? 😀 Vrátím se k jak se máš 😂

Piš víc než ahoj jak se máš

V dnešním světě, kde je vše na dosah očí a slávy, je snadné ztratit cestu k pravé pokornosti a ctnosti. Ale pravá hodnota spočívá v tom, co děláme v tichu, bez potřeby být viděni. Pokora není ztracena, jen se skrývá v těch neviditelných chvílích, kde hledáme rovnováhu mezi tím, co sdílíme a co si uchováme pro sebe.

Myšlenky.

Zkusil jsem něco sepsat... Takovou protiválečnou... Zkusil jsem sepsat to, jak války cítím já, co jsem viděl na videích, zprávách...

Mír

Ženy jsou krásné jako ovoce, které zraje – sladké i trpké, plné života a tajemství. Jsou jako víno, jež s časem získává na hloubce, vůni a síle. Něžné a voňavé, ale s trny, které chrání jejich duši.

Ženy

Šla by semnou žena na ryby ? Teda až bude tepleji.

Bylo parné letní odpoledne.
Slunce si probíjelo svou cestu oblohou a nemilosrdně svými paprsky pražilo vše pod sebou. Žár se přeléval přes plechové střechy, jež žhavil do ruda. Přes betonové chodníky, na kterých se rozpouštěly podrážky těch pár odvážlivců, kteří se odhodlali k odpolední procházce. Přes asfaltové cesty, které se pod jeho náporem roztékaly a automobily v nich zanechávaly vytlačené vzorky pneumatik. Trávníky pod jeho náporem hnědly, ptáci chcípaly v letu a i mouchy se před ním raději schovávaly v mršinách těch ptáků.
Kamil seděl na lavičce v parku ve stínu staré lípy. Decentně usrkával víno z krabice a potil se jako prase.
Sedával tam v tuhle odpolední hodinu, kdy měl park jen pro sebe, rád.
Důchodci měli své obchůzky po slevových akcích dávno vyřízené. Děcka zas pro změnu dováděly na koupáku. A všichni ostatní byly touhle dobou ještě v práci nebo schovaní v domovech či sklepech, čekajíc na podvečerní ochlazení.
Tedy všichni kromě Kamila, který byl šťastně nezaměstnaný bezdomovec. A deset účastnic kurzu jógy, jenž se zrovna protahovaly na protějším paloučku, na který byl z Kamilovi lavičky nádherný výhled.
"Moc hezký." zamumlal si pod špinavé vousy, když jogínky zrovna přešly do pozice střechy, čímž na něj všechny vyšpulily svá pečlivě tvarovaná pozadí.
Jak málo stačí člověku ke štěstí, pomyslel si, krásný počasí, trochu toho vína, hezký ženský zadky v uplejch legínách. Cecky co se jim tlačí ven z ještě uplejších topíků, lavička ve stínu a péro v dlani. Mohl bych si ho občas umejt, už je trochu cítit. Asi bych si ho měl jít zas trošku opláchnout támhle do fontánky co z ní chlemtaj vodu cyklisti, nebo se možná skočit opláchnout na charitu celej, už je to skoro měsíc co jsem viděl mýdlo naposled. Ale tam bych musel střízlivej a to dneska asi neklapne, zkusím to zítra, dnes jen šulín do fontány.
"Ty si ho tam honíš, ty prase?!" vytrhl ho najednou z myšlenek uječený ženský hlas, který patřil cvičitelce jógy.
"A i kdyby jo tak co jako?" odvětil ji a vytáhl ruku ze starých, flekatých kraťasů. Natáhl se pro víno, řádně si přihnul, položil krabici zpět na lavičku vedle sebe a opět zasunul ruku tam odkud ji před tím vytáhl.
"No tak to si snad děláš prdel ne? Vidíte ho úchyla? Zavolejte někdo policajty"
"Drž hubu ty krávo, nemůžu se soustředit"
"Cože? Ty hovado, zvedni se a vypadni odsud než dostaneš přes hubu."
"Až budu tak půjdu." odvětil. Z pohybu pod kraťasy bylo zřejmé, že řádně přidal na tempu.
"Holky no vidíte ho? Pojďte mi pomoct, dáme mu do držky hajzlovi!" zvolala cvičitelka.
Ženy, které scénce doposud jen přihlíželi se podívaly jedna na druhou a začaly se pomalu a neochotně zvedat. I když byly zjevně znechucené zjistěním, že se při pohledu na jejich lekci ukájí starý, špinavý, zarostlý a opilý bezdomovec. Neměly moc chuť se k němu přibližovat natož s ním tak ještě komunikovat nebo se ho nedej bože dotknout.
"Hele Květo, nezavoláme raděj ty policajty?" pronesla tak dvaadvacetiletá drobná, štíhlá blondýnka s hnědýma očima směrem k cvičitelce.
"Květa se jmenovala moje babička, moc hezký jméno, škoda že ho dávaj i takovejm protivnejm píčám." Procedil koutkem úst Kamil, natáhl gumu od kraťasů druhou rukou a plivnul si na čuráka. "Mnohem lepší."
"No tak to si snad dělá prdel ne?" Rozzuřila se zhruba třicetiletá brunetka, která se jako první přišourala ke cvičitelce Květě.
"Kdybych si dělal prdel, tak tu smrděj hovna holčičko. Cítíš je tu snad?"
"No trochu jo."
"Sorry, moje chyba, asi jsem se špatně utřel když jsem se ráno vysral na tom palouku co se tam chodíte protahovat." uchechtl se Kamil a z plna hrdla upil z vína, čímž se octl na suchu.
"Pojďte, vymlátíme mu zuby z držky, zmetkovi úchylnýmu."
"Tak za prvý, zuby žádný už dávno nemám a za druhý mám žloutenku a svrab, takže bejt váma, otočím se a jdu do prdele. A když už v tom otáčení a odcházení budete, tak bych poprosil milý dámy hezky pomaloučku, ať se mi líp ždímá ten bílej sopel z kabelu. Děkuju pěkně."
"No je tohle to možný? Květo já jdu zavolat ty policajty." pronesla blondýna a pomalu se otočila k odchodu.
"Kurva holky nějakej zmrd se nám tam hrabe v báglech!" zakřičela sotva udělala dva kroky.
"Tak to byste si měli asi pospíšit a pěkně zatřepotat těma vašima hezkýma prdelkama při běhu. Šup šup." povzbudil je Kamil a začal se zvedat.
"A ty jdeš jako kam? Zůstaneš hezky tady než přijedou policajti." vyprskla na něj cvičitelka Květa a pak pokračovala směrem k blondýně "Tak co Peťo? Jak to vypadá?"
"Je to v hajzlu Květo, peněženka a mobil pryč a vaše věci jsou taky rozhrabaný."
"Tak to vám nepřeju dámy, to ti policajti asi teda nepřijedou, když nemáte z čeho je zavolat a já si tak jdu prosím pěkně na novou krabici vína a opláchnout si ruce. Už jsem se z těch vašich cecků udělal. Hezkej zbytek dne přeji." rozloučil se Kamil, otřel sperma z rukou do trávy u lavičky a dal se k odchodu.
"Krávy blbý." Procedil mezi zuby když už byl dostatečně daleko aby již neslyšel jejich vzteklé nadávky. Naštěstí ani jednu nenapadlo jej pronásledovat a tak se mohl v klidu ztratit za první zídkou mezi kontejnery. Za nimi se propletl úzkou pěšinou v křoví a nakonec zapadl do zapomenuté boudy, která dřív sloužila nejspíš jako rozvodna elektřiny.
"Tak kolik?"
"Čus Kamil." Odvětil mu stín z temného rohu budky. "Dohromady asi devět táců, mobily jsem hodil do jezírka, ať si koupěj nový, píči nafrněný."
"Za jednu honičku to není vůbec špatný Václave."

Bylo po parném letním odpoledni.
Blížil se večer, zlehka pofukoval větřík. Střechy chládly a decentně popraskávaly, asfalt tuhl, sperma z trávy u lavičky si odnesl na kalhotech malý klučík, který se v něm vyválel pří zkoumání prázdné krabice od vína, když se jeho maminka na vteřinu ohlédla. Jogínky byly i se svými starostmi dávno pryč a Kamil s Václavem si spokojeně pochrupovali pochcaní ve křoví, zpití do němoty.
A jaké poučení plyne z tohoto příběhu?
Absolutně žádné, jen jsem vás chtěl obrat o čas tak jako obral Václav jogínky o peněženky...

Sunny story

Je večer. Na stole čaj, otevřený zápisník, pod prsty klávesnice. A v hlavě svět, který se snaží vytrysknout ven.
Dlouho jsem přemýšlel, jak začít. Ne snad se psaním – to už nějaký čas běží. Ale se sdílením. Otevřít dvířka do světa, který roste v tichu a hloubkách mé mysli, bylo podivně těžší než samotné tvoření. Až doteď.
Dnes dělám první krok do neznáma. Začínám budovat webovou stránku, která bude mým ohništěm, mapou i kronikou. Místem, kde budu zveřejňovat svou románovou sérii Epigana – příběh, který zraje roky, pomalu, jako víno na poličce zaprášeného sklepa. A zároveň tu vznikne i základ pro Dungeons & Dragons setting Bathos, plný kmenů, magie, zrádných šepotů a politických intrik.
Dva světy. Jeden je příběh, druhý je hřiště.
Jeden je veden slovy, druhý je otevřen hráčům. A oba dýchají stejným dechem.
Na stránce budete moci sledovat, jak postupně zveřejňuji kapitolu po kapitole. Každá z nich dostane vlastní úvod, ilustraci, prostor pro komentáře a reakce. Chci, abyste se mohli ponořit spolu se mnou, ptát se, sdílet dojmy, nebo si prostě jen užít kus vyprávění. Bez filtru.
Vedle toho bude vyrůstat i Bathos jako hratelný svět pro D&D 5e – se svými frakcemi, lokacemi, postavami, totemy, magií i nástrahami. Setting, který můžete vzít a vdechnout mu život u svého herního stolu. Anebo ho prostě prozkoumat jako součást mého světa – stejně jako čtenář listuje mapou neznámé země.
Vím, že cesta nebude krátká. Ale všechno, co stojí za to, roste pomalu. A já chci být u toho. Krok za krokem.
Co můžete čekat dál?
Pravidelné kapitoly románu Epigana – Brána Balthary ve formě webového seriálu
První náhledy na herní obsah Bathosu – frakce, lokace, lore
Možná i nějaký newsletter, pokud mě to chytne
A časem i ilustrace, zápisky, skici, mapy – všechno, co tenhle svět drží pohromadě
Děkuju, že jste tady.
Tenhle web není marketingový produkt. Je to otevřený ateliér, místo, kde vzniká něco, co jsem nosil v sobě dlouho. Pokud vás lákají příběhy, které dýchají, světy, které mají své stíny, a postavy, které nejsou dokonalé – vítejte.
První krok do neznáma jsme právě udělali.
Zůstaňte blízko.
Ještě bude co objevovat.
— Agustin "Zarahel" Alonso
P.S: Jestli jste to dočetli až sem - na stránce je také k přečtení první  a druhá kapitola knihy, kterou jsem začal psát. Budu ji vydávat po kapitolách jako seriál a každá zpětná vazba se mi hodí. *wink wink* 

(https://letemdndsvetem.weebly.com/romaacuten-na-pokra269ovaacuteniacute.html)

Krok do neznáma

Cawko , hele už delší dobu hledám někoho na vážné seznámení ( nejsem člověk který jde hrrr do vztahu) jen prostě si s někým popsat a zajít někdy na drink nebo kávu

Někdo se poznat ?

Zatímco se Tarukova družina zotavuje po nečekaném střetu s gobliními nájezdníky, noc jim nepřináší klid – ale další neklid. Těla zmizela. Krev zůstala. A v praskotu ohně se rodí rozhovory, které zasáhnou hlouběji než jakákoli čepel.
Silaqui zpívá. Devon vzpomíná na temnou minulost Pátračů. Asmar vnímá, že ostrov otevírá svou mysl. A Taruk? Ten sní – o šesti totemech, vlkovi, a o stínu, který přichází z hlubin země. Voda k němu promlouvá. Voda, která nezapomíná.
Kapitola přináší niterné rozhovory, první záblesky hlubší důvěry, ale i temná varování o tom, že magie Bathosu možná začíná klíčit i v těch, kdo ji nikdy neměli znát. Co znamená, když sny začnou být sdílené? A jak daleko může vést slib, který si dal muž, jenž nechce nikdy ztratit nikoho dalšího?
Putování pokračuje. Hory se blíží. A s nimi Northram – místo, kde se osudy začnou lámat.

❝Možná proto si lidé vytvářejí rodiny a společenství – ne aby se bolesti vyhnuli, ale aby ji unesli.❞

​Silaqui

https://letemdndsvetem.weebly.com/romaacuten-na-pokra269ovaacuteniacute.html

Epigana - Můj projekt ve psaní (kapitoly ke stažení v linku)

Někdo si psát?

Ahoj z Karlových Varů jak se máme?

Další má báseň, psána rychle na koleni, když přišel nápad... Je taková, za mě, slabá, mohla být lepší... Ale už doopravdy musím sáhnout do šuplíku a přidat nějakou lepší, na které jsem pracoval dlouho a je propracovanější.. snad někdy příště...

Až jednou...

Jedna rychlovka... 
Není to hejt na novináře. Báseň je inspirována článkem o prvním sněhu na horách. Je to taková malá básnická nadsázka o tom, jak média dělají senzaci i z úplně normálních věcí...

První sníh

Používáte při psaní pracovních @ GPT ?

Jsem kornout připravenej na dva kopečky
vyplavuju škodliviny v Krči 
ty jsi možná s kámoškama v Chorvatsku 
na konci svých myšlenek připisuju dvě tečky 
tobě sluší letní sestřih 
zatimco já visim na vlásku 

Školou nepovinný snívám o prázdninové romanci
zase zatančil jsem sólo - miluju ten pocit
miluju, když prší v červenci 
září neukončí fantazie, se neohlížej za nebe
příští rok mám další šanci 
na další léto bez tebe..

Ohlédnutí?.. 👀😁

Zdravíčko dlouho jsem tu nebyl a rád bych se opět s  někým seznámil,  jsem spíš introvert ale psaní mi nevadí. Tak budu rád za nějaké zajímavé zprávy 🫠

Objevování

Někdo si psát? Je mi 19 😅

Ve stínu hor i hlubokých lesů se osudy hrdinů rozdělí. Taruk, Asmar a Taranis se vydávají k jezeru Ulvar – k prastaré svatyni ostrova, kde se podle legend probouzejí bohové i démoni. Ale cesta je zrádná: stopy vedou přes průsmyky ovládané klanem smrti a na mýtině osvícené ohni číhá temný rituál.
Zatím Silaqui a Devon sledují stopu únosců – a Renziela, jenž zmizel beze stopy. Jejich putování je provázeno zvláštní hudbou, satyrským proroctvím a zlověstným tichem, které se snáší na celý ostrov. A pak... se otevře Brána Balthary. Země se zachvěje. Stíny se pohnou. A staré věci procitají.
V páté kapitole se vyjevuje další vrstva osudu. Postavy čelí nejen nepřátelům z masa a kostí, ale i hlasům minulosti, které je svádějí, zkoušejí – a připomínají, že jméno má váhu. A že ti, kdo zapomenou, mohou být navždy ztraceni.

Pátá kapitola ke stažení a kritice zde: https://letemdndsvetem.weebly.com/epigana---braacutena-balthary---seriaacutel.html

Komunita – Writing